Oregonské národní centrum pro výzkum na primátech

Americký aktivista za práva zvířat Matt Rosell pracoval dva roky jako technik v Oregonském národním centru pro výzkum na primátech (ONPRC). Jeho výpovědí je tento článek.

V ONPRC jsem pracoval od jara 1998 do léta 2000 jako technik u primátů. Hlavním zaměřením ONPRC je obecný výzkum včetně reproduktivních a behaviorálních studií (zahrnujících experimenty mateřské deprivace, kdy se zkoumá stupeň strádání matky po odebrání mláděte; tyto experimenty se provádějí opakovaně na celém světě) a studií drogové závislosti březích opic. To je jen několik příkladů z mnoha. Většinu prací včetně těch, ve kterých nejsou nijak vyškoleni provádějí laboranti. Vědci sami se jen zřídkakdy dostávají do kontaktu se zvířaty.

Nic z toho, co jsem kdy předtím viděl mě nemohlo připravit na to, co jsem viděl v ONPRC během těch dvou let, a každý den mi to lámalo srdce. Nesl jsem si svá svědectví osudů primátů ve vivisekci a věděl jsem, že tyto skutečnosti nejsou v ničem ojedinělé a že stejnému utrpení jsou vystavovány miliony zvířat po celém světě.

Viděl jsem zoufalá a nemocná opičí mláďata žijící ve vlastních výkalech i dospělé opice šílené a sebepoškozující se. Téměř všechny žily samy v prázdné kovové kleci 60 x 60 cm. Jejich dennodenní neutěšitelnou nudu rozbíjel jen strach, když je vytahovali z klece či byly jejich klece splachovány proudem vody z hadice, zatímco ony byly zavřeny uvnitř.

Zpočátku jsem byl naprosto zahlcen, musel jsem pracovat příliš rychle na to, abych rozeznal jedno zvíře od druhého. Viděl jsem jen řadu klecí, v nichž v každé byla uvězněna jedna zoufalá opice. Po čase však každá z nich začala odhalovat svou jedinečnost a složitou, ač v kleci uvězněnou osobnost. Některé opice byly bázlivé, schovávaly se v rohu své klece a tiše mlaskaly ve snaze utěšit se. Ostatní byly víc agresivní, cenily zuby ve výhrůžkách nebo rachotily mřížemi. Přesto že byly drženy samostatně, maximálně se snažily udržovat vztahy s ostatními zvířaty v sousedících klecích.

Pro výzkumy ONPRC byli většinou používaní makaci rhesus. Tato zvířata jsou velmi inteligentní a společensky založená; jsou-li na svobodě, projevují lásku a soudržnost se svojí rodinou a emoce jako vztek, osamocení či depresi pociťují stejně jako lidé. Tyto skutečnosti ONPRC nikdy nic neříkaly.

Chovné opice byly dováženy, rozmnožovány a drženy v prázdných ohradách ze zvlněného plechu pro minimalizaci nákladů. Kvůli stresu a zimě se často rodila mrtvá mláďata; přeživší opičky byly navzdory špatnému zdravotnímu stavu předčasně odstaveny a zavřeny do malých klecí, ze kterých- ve stresu a zmatené- volaly své matky. (Samotní vědci přiznávají, že izolace během dětského věku způsobuje psychózy a sebepoškozování v pozdějším věku, přesto ale většině zvířat nikdy nebylo dovoleno zůstat s matkou.)

Zděšen těmito podmínkami jsem podal anonymní stížnost doktorce Isis Johnson- Brown, tehdejší oregonské inspektorce Ministerstva zemědělství Spojených států, úřadu zodpovědného za ochranu laboratorních zvířat a prosazování zákona na ochranu zvířat (Animal Welfare Act). Johnson- Brown jevila porozumění, přesto ale byla nucena v případu rezignovat kvůli důmyslným překážkám vivisekční lobby i zákona samotného. "Zjistila jsem, že současná situace není ustanovena ku prospěchu zvířat, nýbrž finančních zájmů výzkumných laboratoří," - což je skutečnost, kterou opakovaně zdůrazňují aktivisté po celém světě. (Doktorka Johnson- Brown po této události naprostého selhání ministerstva i Animal Welfare Act podala výpověď.)

Životní podmínky v laboratoři měly za následek klinické deprese, agresi a velmi abnormální chování- například sání a okusování vlastního penisu, pochodování na místě, běhání v kruzích, pití vlastní moče, požírání a kreslení s výkaly, agrese vůči mláďatům či ostatním opicím, dloubání se do očí nebo vytrhávání srsti. Snažil jsem se zlepšit životy těchto opic vypracováním programu pro jejich psychickou pohodu. Zkusil jsem aplikovat všechno co mi mé prostředky umožňovaly- hračky, přístroje na krmení a kousky dřeva- doufal jsem že se tím zmírní jejich sebedestruktivní chování. Jelikož ale na 1500 samostatně držených zvířat připadali jen dva zaměstnanci, bylo mi jasné, že můj program nemůže dosáhnout žádného zlepšení.

Poté, co jsem dal dohromady video a písemné důkazy, odešel jsem z laboratoře a vše jsem poskytl pro účely kampaní proti pokusům na zvířatech. Díky tomu jsme dosáhli několika úspěchů, tím nejkrásnějším bylo vysvobození 22 kapucínských opic. Poprvé se mohly nadechnout čerstvého vzduchu a hrát si spolu...bylo úžasné sledovat jak rychle se zotavily a nabyly síly.

Zdroj: http://www.sblog.cz/katina../

Neurologický výzkum: Univerzita Cambridge

Přestože zastánci pokusů na zvířatech používají vše možné argumenty, ve skutečnosti je na lékařský výzkum, a to zejména na výzkum psychologický, neurologický a výzkum reprodukce požíváno méně než 20% primátů. Mnohým je záměrně poškozován mozek tak, aby se dosáhlo stavu podobnému stavu Alzheimerově nebo Parkinsonově chorobě. Tyto pokusy však přinášejí mnohem větší utrpení, než-li skutečného vědeckého přínosu. Protože takto uměle vytvořené patologické stavy se značně liší od lidských onemocnění.

Výzkumná laboratoř Cambridge University

Tato evropská laboratoř je jedna z největších laboratoří zabývající se výzkumem mozku. Provádějí se zde pokusy na kosmanech, kterých je zde chováno přibližně 500. Primáti nejen, že jsou ve stísněných klecích, ale klece jsou ještě umístěny jedna na druhou, což životní podmínky výrazně zhoršuje.

Zákroky prováděné na kosmanech zahrnují anestézii, otevření lebky, odřezávání nebo odškrábávání svalů. Cílené poškození určité části mozku, a to buď odstraněním části tkáně, nebo mechanickým porušením, nebo injekčním podáváním chem. látky. Po takovýchto operacích jsou kosmani umísťováni do inkubátorů, nebo umělohmotných klecích, aby se zotavili. Některým kosmanům musejí po tak závažné operaci na zotavení stačit pouhé dvě hodiny, zatím co jiní bývají v inkubátoru nebo v kleci ponecháni až 16 hodin, bez jakékoliv péče. Někteří kosmani v důsledku těchto zákroků umírají, ale většina jich přežije, přičemž mají modřiny, krvácejí, třesou se nebo zvracejí.

Napodobení mrtvice člověka

Za účelem následků napodobení mrtvice člověka, bývá primátům poškozen mozek. Aby byli kosmanům pravidelně podávány testované látky, bývají jim do těla v operovány, někdy i opakovaně jisté dávkovací pumpy. Následně se jejich chování zkoumá řadou testů, včetně testu, kdy primáti musejí reagovat na různé podněty, aby nalezli potravu.

Takovéto zvířecí modely mrtvice jsou nejen kruté, ale i nepřesné. U lidí probíhá zužování arterií často po zvolna po mnoho let. Zatímco u kosmanů je podobný stav vyvoláván okamžitě a nelze opomenout ani to, že uměle. Ne vždy je také potvrzena souvislost mezi rozsahem poškození mozku a mírou narušení chování. Z těchto důvodů jsou tyto pokusy na primátech značně nespolehlivé a jejich výsledky nejsou přenositelné na člověka.

Vyvolávání depresivních stavů

Kosmani bývají drženi bez vody 22 hodin denně, 5 dní v týdnu proto, aby se při testech co nejvíce snažili. Mají opakovaně provádět různé úkony a odměnou jsou jim malé dávky vody. Následně primáti podstupují dva typy zákroků. Nejprve vědci každému kosmanovi dvacetkrát za sebou vstřikují do mozku určitou chemickou látku, aby vznikly mozkové léze a byly tak zničeny ty části mozku, které produkují hormon serotonin. Účelem celého procesu je vytvořit hrubý model pro depresivní stavy u lidí, při kterých je hladina serotoninu nízká a zjistit, do jaké míry je narušena výkonnost těchto jedinců.

Vyvolávání stavu podobnému Parkinsonově chorobě

Při vyvolávání stavu podobnému Parkinsonově chorobě se kosmanům podávají toxické látky (amfetamin a apomorfin). Kosmani vlivem těchto toxických látek provádějí rychlé, neustále se opakující otáčivé pohyby. Počet otoček je poté zaznamenáván. Stavy jež se projevují během vyvolávání stavu Parkinsonově chorobě u primátů, však s projevy Parkinsonovi choroby u člověka, vůbec srovnávat nelze. U člověka se nemoc vyvíjí postupně a bez možnosti spontánního uzdravení. U kosmanů je takovýto stav vyvoláván okamžitě a s možností častečného uzdravení.

Stejně jako u mnoho dalších lidských onemocněních, ani u Parkinsonovy choroby není navzdory několik desetiletí trvajícímu výzkumu známa její příčina a průběh a stávající léčebné prostředky jsou jen omezené.

Nedostatky animálního modelu zahrnují:

· U primátů je podobný stav vyvoláván jiným způsobem než u lidí.

· U primátů se vyvolaný stav projevuje vždy stejně, zatímco klinický obraz lidí se liší od pacienta k pacientovi.

· Na primátech nemohou být studovány genetické faktory ani faktory spojené s životním prostředím a věkem.

Vyšetřování o držení toulavých psů a koček v laboratořích

V minulosti vyšetřovatelé z BUAV (Britské unie za zrušení pokusů na zvířatech) cestovali v řadě evropských zemí, aby prošetřili podmínky ve kterých jsou laboratorní zvířata chována. Vyšetřováním bylo zjištěno, jak jsou neefektivně dodržovány evropské právní předpisy.

V Portugalsku roku 1994 se BUAV podařilo proniknout do několika laboratoří a odhalit dodávání psů do pokusných laboratoří místními útulky. BUAV se podařilo zachránit jednoho ze psů, jež byl určen pro výzkum. Pes byl pojmenován Molly a byl převezen do Velké Británie, aby zde prožil osm let života na svobodě.

Jako výsledek tohoto šetření a následné stížnosti k Evropské komisi, bylo zahájeno formální soudní řízení proti Portugalsku za nedodržování směrnice 86/609 ECC, která zakazuje používání toulavých psů pro experimenty.

V Polsku BUAV vyšetřovatelé odhalili otřesné důkazy o utrpení laboratorních zvířat. BUAV vyšetřovatelé cestovali do Polska v roce 1995, krátce poté požádalo Polsko o členství v Evropské Unii. Objevené podmínky laboratorních zvířat byly jedny z nejhorších, jaké doposud BUAV zaznamenala. Podle vyšetřování kočky a psi používaní pro pokusy, byli shromáždění z ulic a poskytovaní obchodníkům se zvířaty určenými pro pokusy. Používání toulavých psů a koček pro experimenty, byla zřejmě běžná praktika v polských laboratořích.

Nedávno také BUAV získala důkazy, že Belgie porušuje evropské legislativy tím, že umožňuje široké využití toulavých psů a koček pro výzkum. Držení psů a koček bylo zaznamenáno v mnoha belgických laboratoří, z nichž někteří byli drženi v nelidských podmínkách. Právní stížností podanou BUAV k Evropské komisi, vedlo k zahájení formálního soudního řízení proti Belgii za nedodržení směrnice 86/609 ECC.