Nizozemsko se uchyluje k zákazu chovu zvířat pro kožešiny

Přestože je Nizozemí třetím největším producentem kožešiny z norků, dnes 30. června 2009 bylo dosaženo historického průlomu v nizozemské politice. Tamní parlament ve většině hlasoval pro úplný zákaz chovu norků pro produkci kožešiny.

Již od roku 2008 v Nizozemí panuje zákaz chovu lišek a činčil pro produkci kožešin. Z praktického hlediska by se tímto dnešní rozhodnutí mohlo stát úplným zákazem chovu všech kožešinových zvířat na farmách po celém Nizozemí.

Zákaz byl nizozemským parlamentem odhlasován hlavně z etických důvodů a měl by vejít v platnost v roce 2018. Důvodem této desetileté lhůty je přeorientování chovatelů kožešinových zvířat na jiné zemědělství. O tom, zda-li tento zákaz přijde v platnost bude nyní rozhodovat nizozemský senát - očekává se, že toto rozhodnutí učiní na podzim.

Tohle je velkým úspěchem pro kampaň Bont voor Dieren. Tato nizozemská kampaň se roky zaměřuje na ukončení chovu zvířat pro kožešiny v Nizozemí a zvyšuje podvědomí veřejnosti v otázkách krutosti a nedostatku sociální péče na kožešinových farmách.

Rozhodnutí nizozemského parlamentu by se mohlo stát hybnou silou pro jiné státy. Dánsko nedávno zakázalo chov lišek pro kožešiny a Izrael uvažuje o úplném zákazu chovu zvířat pro kožešinu, tak i o úplném zákazu obchodu s kožešinou.

Vítězný den pro tuleně v Evropské Unii

Dne 5. května 2009 bylo vyslyšené přání milionů občanů Evropské Unie a stal se tento den vítězným pro ochranu tuleňů. Evropský parlament v drtivé většině odhlasoval navrhovaný zákaz obchodu s výrobky z tuleňů a zavřel dveře před krutostí komerčního lovu tuleňů. Zákaz obchodování, především s kožešinou z tuleňů vejde v platnost s rokem 2010, před jarní sezonou komerčního zabíjení tuleňů v Kanadě a bude platit pro všech 27 členských států EU, včetně České Republiky.

Tento velký tah pro ochranu tuleňů, globálně odsoudil kanadský tulení průmysl a zasadil každoroční porážce statisíců, především mláďat tuleňů hřebík do rakve. Přestože je stále mnoho práce k úplnému ukončení krutého zabíjení tuleňů v Kanadě. Může se věřit, že tento zákaz přinese nebývalou ránu, ze které se kanadský komerční lov nemůže z pamatovat.

Odhlasování zákazu Evropským parlamentem předcházely mnohaleté mezinárodní kampaně a lobbing Mezinárodního fondu pro ochranu zvířat (IFAW) či Mezinárodní humánní společnosti (HSI). O zákaz se mimo jiné zasloužila také česká organizace Svoboda zvířat (Sz), její kampaň "Komerční lov tuleňů je evropské veřejnosti proti srsti" a samozřejmě veřejnost celé EU, která se do těchto kampaní zapojila. Mezinárodní fond pro ochranu zvířat (IFAW) dokonce vznikl před více jak 30 lety, kvůli komerčnímu zabíjení tuleňů a velké díky patří především vědcům, veterinářům a členům IFAW.

Kanadská vláda používala každý trik k neodhlasování zákazu, přes masivní lobbing, dezinformování a dokonce se kanadská vláda snažila vyhrožovat odplatou. Ale EU šla správným směrem za svým cílem, vyslechla tisíce svých občanů, občany celého světa a dala jasný nesouhlas s tímto obchodem krutosti.

A co tohle znamená?

Ukončení předního světového trhu s výrobky z tuleňů v EU znamená začátek konce kanadského komerčního lovu tuleňů. Kanadská vláda odhaduje, že ztráta trhu v EU a v dalších zemích, způsobí ztrátu 6,6 milionů dolarů tulenímu průmyslu v Kanadě. V loňském roce si přišli lovci tuleňů na cca 7 milionů dolarů, není těžké si spočítat o kolik zřejmě v budoucnu přijdou. Nicméně kanadská vláda se bude snažit najít nové trhy pro svůj obchod krutosti, ale stejně tak jak v EU, všem jiným trhům se může zabránit a odstranit je.

Pro samotné tuleně je tento zákaz velkou výhrou. Tím, že EU úplně zastavila obchod s výrobky z tuleňů lze předpokládat, že bezpočetně tuleňů budou moc žít svůj život v klidu a v míru.

Humánní kosmetický standard (HCS) - proč zůstává

1) Testování kosmetiky na zvířatech je stále ještě aktuálním problémem.

2) Spotřebitelé jsou mateni tvrzeními na výrobcích.

3) Až do 11. 3. 2013 bude v EU dovolen dovoz a obchodování s některými kosmetickými složkami otestovanými na zvířatech. Ale i poté budou na trhu nadále dostupné složky otestované na zvířatech před tímto datem, a to neomezeně dlouho.

4) Nařízení REACH (nová a rozsáhlá legislativa EU týkající se testování chemických látek) je faktorem, který musí být také brán v úvahu. To proto, že REACH požaduje testování a přetestování nových i již existujících chemických látek. V tomto ohledu existuje výjimka pro testování kosmetických složek - zákaz testování kosmetiky na zvířatech má prioritu před nařízením REACH. To znamená, že pokud byla daná látka testována na zvířatech po březnu 2009 v rámci nařízení REACH, nemělo by být následně možné její používání v kosmetice. Jsou zde ovšem stále nevyřešené problémy týkající se některých typů testů (např. testů ekotoxicity a testů týkajících se bezpečnosti práce).

Tyto čtyři klíčové body ukazují, že je stále velmi zapotřebí certifikát, který mohou obdržet pouze skutečně eticky fungující společnosti. Pro získání certifikátu HCS musí společnost (výrobce kosmetiky) zajistit, že nepodporuje testování na zvířatech v žádném článku svého dodavatelského řetězce, aby tak spotřebitelům umožněnila vybrat si výrobky skutečně eticky přijatelné.

Společnost s HCS získá jednoznačnou konkurenční výhodu nejen nyní, ale i do budoucna. HCS, jehož symbolem je skákající králík s hvězdami, je celosvětově platným standardem pro kosmetiku netestovanou na zvířatech a je udělován v Evropě, USA a Kanadě. Společnost musí stanovit a dodržovat své Datum ukončení testování na zvířatech (DUTZ) pro kosmetické složky, být otevřená auditu a neprovádět, nezadávat ani jinak nepodporovat testy na zvířatech (v celém dodavatelském řetězci). DUTZ znamená, že společnost již nesmí používat složky, otestované na zvířatech po tomto datu. DUTZ si určuje sama společnost a vztahuje se na všechny její kosmetické výrobky.

HHPS (Humánní standard pro prostředky pro domácnost) je obdobný certifikát jako HCS. Je o to důležitější, že zákaz testování prostředků pro domácnost na zvířatech zatím v EU neplatí (Svoboda zvířat, Evropská koalice za ukončení pokusů na zvířatech (ECEAE) či Britská Unie pro zrušení vivisekce (BUAV) - již pracují na prosazení tohoto zákazu v EU).

Prohlášení jednotlivých společností ohledně testování na zvířatech (na jejich webových stránkách a na výrobcích) mohou být matoucí a zavádějící. Toto znovu poukazuje na důležitost DUTZ. Je to skutečně jediný způsob, jak může společnost ovlivnit testování na zvířatech, protože má vliv na celý dodavatelský řetězec, na výrobce a laboratoře.

Stejně tak důležitý je audit. HCS je jediné mezinárodní schéma pro kosmetiku netestovanou na zvířatech, v rámci něhož probíhá nezávislý audit. Ten kontroluje, že společnost dodržuje DUTZ a to tímto způsobem:

1) Ověřuje monitorovací systém dodavatelů, včetně souvisejících dokumentů a objednávek.

2) Ujišťuje se, že probíhá komunikace mezi společností a jejími dodavateli, aby bylo upozorněno na jakékoliv možné přetestovávání složek.

Nová společnost prochází auditem do 12-ti měsíců od získání HCS a pak každé 3 roky.

Další informace: www.netestovanonazviratech.cz, www.pokusynazviratech.cz,
www.gocrueltyfree.org

Záchrana Moses: Samičky paviána, kterou věznili v cirkuse

Na nový rok, pět minut před dvanáctou, když byli všichni pracovníci cirkusu Circo Roma Dola - tehdy v San Sebastian de Los Reyes ve Španělsku - ve stanu, kde oslavovali začátek roku 2009, tři jednotlivci vstoupili do přívěsu, kde se v kleci nacházela paviánka zotročena cirkusem. Paviánka byla vyjmuta ze své klece, zanechávajíc tak to, co bylo její vězením celé roky.

Tato paviánka, jako všechna ostatní zvířata, kterým nadále dominují lidé v různých sférách, si zasloužila být svobodná a těšit se ze svého života, aniž by byla využívána pro zábavu jiných na její úkor. Její záchrana byla činem spravedlnosti a solidarity vůči ní.

Pokusy na šimpanzích

Americká humánní společnost (HSUS) v roce 2008 uskutečnila tajné šetření ve federálně financovaném výzkumném centru - New Iberia Research Center (NIRC) v Louisianě. Toto šetření probíhalo až po počátek roku 2009 a odhalilo každodenní, protiprávní týrání stovek šimpanzů a dalších primátů.

Ve výzkumném centru je v klecích drženo kolem 6000 opic a 325 šimpanzů na 100 akrech. Šimpanzi a opice se zde využívají především pro invazivní výzkum, tedy pro výzkum, který zahrnuje chirurgii, pitvání, injekční aplikaci lidských chorob pro vytvoření "živých modelů" lidských nemocí, nebo násilné podávání škodlivé potravy či škodlivých látek do tělních otvorů.

Během šetření kamera vyšetřovatele zachytila rutinní postupy, jako je používání pistolí pro bolestivou aplikaci omamných šipek, umístění šimpanzů do děsivě malých klecích za účelem jejich zklidnění, nebo šimpanze, kteří sami sebe zraňují trháním svých zejících ran. (Sebe mrzačení se u šimpanzů a jiných primátů objevuje pokud nemají dostatečně kvalitní životní podmínky a není jim poskytována řádná péče.)

V NIRC jsou také opičí mláďata násilně odebírána od svých matek, aby jim mohla být do hrdla vstrčena trubice, kterou se do žaludku pumpují testované látky. Mláďata v důsledku tohoto odtržení od matek zažívají velký stres, deprese a vřeští. Všechny zaznamenané každodenní postupy prováděné výzkumníky z NIRC způsobovaly šimpanzům a dalším primátům úzkost, trápení a psychickou tíseň.

Etoložka a bioložka Dr. Jane Godallová po shlédnutí záběrů ze šetření řekla: "V žádné laboratoři, kterou jsem navštívila, jsem neviděla tolik šimpanzů vykazovat strach."

Jako výsledek tohoto šetření HSUS podala na New Iberia Research Center 108 stránkovou stížnost k americkému ministerstvu zemědělství (U.S. Department of Agriculture), vycházejíce z nejméně 338 případného porušování federálního Animal Welfare Actu.

Animal Welfare Act byl přidán do federálního práva v roce 1966. Je to jediný federální zákon ve Spojených státech, který udává pokyny zacházení se zvířaty ve výzkumných laboratořích, na farmách či obchodu. Další federálně přijaté zákony a pokyny mohou obsahovat další druhy krytí nebo specifikací pro zacházení se zvířaty, ale všichni odkazují na Animal Welfare Act, jako na minimální přijatý standart ve Spojených státech.

Pod textem je video zachycujíce záběry z utajeného šetření:

Záchrana šesti lišek

V listopadu 2007 bylo zachráněno šest lišek. Byly rozvezeny do lesů v různých částech ČR a vypuštěny na svobodu. Pravděpodobně se nejednalo o zvířata, která měla zemřít kvůli lidem toužícím se oblékat do jejich kůže a srsti, ale o zvířata používaná k umělému norování.

Rusko chrání tuleně grónské

Ve středu 18. března 2009 Rusko oficiálně zakázalo komerční lov tuleňů v Bílém moři a stalo se první zemí světa, která podnikla tyto vřele uvítané kroky pro život tuleňů. Zákaz zabíjení tuleňů v Bílém moři se vztahuje na tuleně mladších jednoho roku, což je věkové rozmezí, ve kterém jsou zabíjení tuleni pro kožešinu a jiné produkty. Každým rokem bylo v Bílém moři zabito kolem 50 000 tuleňů grónských, ale v budoucnu již kvůli kožešině nezemře ani jeden.

Zákazu předcházely mnohaleté kampaně, včetně ruské kampaně "Zachraňte tuleně", tamní pobočky Mezinárodního fondu pro ochranu zvířat (IFAW) a masivní demonstrace, které probíhaly ve větších městech po celém Rusku.

Rusko se však rozhodlo ještě více podporovat ochranu tuleňů tím, že bude odkláněna lodní dopravy ze sídlišť tuleňů grónských v Bílém moři. Odklánění lodní dopravy nutné k ochraně tuleňů, navrhovali ekologové a vědci IFAW mnoho let. Vědci z IFAW konstatují, že odklonění lodní dopravy ze sídlišť tuleňů je důležité rozhodnutí k ochraně tuleňů grónských v Bílém moři a dodávají, že ročně lodní doprava zabila více než 1000 tuleňů.

Projekt SATELLITE - BASSED TECHNOLOGY

Tento společný projekt iniciovaný společností ScanEx KDR a ruskou IFAW je zaměřen na ochranu tuleňů grónských v Bílém moři. V březnu 2009, ScanEx společně s IFAW spustili v Bílém moři projekt satelitního-monitorovacího sledování lodní dopravy přes ledová pole s výskytem tzv. školek tuleňů. IFAW v roce 2007 až 2008 vedla operaci, výskytu tuleňů grónských v Bílém moři a na základě těchto dokumentů z operace IFAW, byly určené lokality pro satelitní monitoring a místa pro odklonění lodní dopravy. ScanEx svojí pomocí IFAW, výrazně přispěl k ruské kampani "Zachraňte tuleně".

Všeobecné deklarace na ochranu zvířat

Kampaň za přijetí Všeobecné deklarace na ochranu zvířat OSN je celosvětovou iniciativou symbolizujícící dohodu mezi lidmi jednotlivých národů uznávající zvířata za cítící bytosti schopné utrpení, bytosti hodné respektu a mající své přirozené potřeby s cílem položit základy všeobecně platných ustanovení vedoucích k účinné ochraně zvířat před utrpením.

Do kampaně je zapojeno přes 300 neziskových organizací, včetně Společnosti pro zvířata, ze 193 zemí světa! Hlavním koordinátorem je Světová organizace pro ochranu zvířat – World Society for the Protection of Animals, WSPA...

Cílem je získat 10 milionů podpisů a předložit Deklaraci Valnému schromáždění OSN s žádostí o její schválení. Bude-li Deklarace OSN úspěšně přijata, potom se může stát obdobou Všeobecné deklarace lidských práv. Aktivisté na ochranu zvířat z České republiky stáli spolu s kolegy z Kostariky, Keňi, Indie a Filipín na počátku této iniciativy a zapojili své vlády do kampaně.

Kampaň můžete podepsat zde: www.animalsmatter.org

Oregonské národní centrum pro výzkum na primátech

Americký aktivista za práva zvířat Matt Rosell pracoval dva roky jako technik v Oregonském národním centru pro výzkum na primátech (ONPRC). Jeho výpovědí je tento článek.

V ONPRC jsem pracoval od jara 1998 do léta 2000 jako technik u primátů. Hlavním zaměřením ONPRC je obecný výzkum včetně reproduktivních a behaviorálních studií (zahrnujících experimenty mateřské deprivace, kdy se zkoumá stupeň strádání matky po odebrání mláděte; tyto experimenty se provádějí opakovaně na celém světě) a studií drogové závislosti březích opic. To je jen několik příkladů z mnoha. Většinu prací včetně těch, ve kterých nejsou nijak vyškoleni provádějí laboranti. Vědci sami se jen zřídkakdy dostávají do kontaktu se zvířaty.

Nic z toho, co jsem kdy předtím viděl mě nemohlo připravit na to, co jsem viděl v ONPRC během těch dvou let, a každý den mi to lámalo srdce. Nesl jsem si svá svědectví osudů primátů ve vivisekci a věděl jsem, že tyto skutečnosti nejsou v ničem ojedinělé a že stejnému utrpení jsou vystavovány miliony zvířat po celém světě.

Viděl jsem zoufalá a nemocná opičí mláďata žijící ve vlastních výkalech i dospělé opice šílené a sebepoškozující se. Téměř všechny žily samy v prázdné kovové kleci 60 x 60 cm. Jejich dennodenní neutěšitelnou nudu rozbíjel jen strach, když je vytahovali z klece či byly jejich klece splachovány proudem vody z hadice, zatímco ony byly zavřeny uvnitř.

Zpočátku jsem byl naprosto zahlcen, musel jsem pracovat příliš rychle na to, abych rozeznal jedno zvíře od druhého. Viděl jsem jen řadu klecí, v nichž v každé byla uvězněna jedna zoufalá opice. Po čase však každá z nich začala odhalovat svou jedinečnost a složitou, ač v kleci uvězněnou osobnost. Některé opice byly bázlivé, schovávaly se v rohu své klece a tiše mlaskaly ve snaze utěšit se. Ostatní byly víc agresivní, cenily zuby ve výhrůžkách nebo rachotily mřížemi. Přesto že byly drženy samostatně, maximálně se snažily udržovat vztahy s ostatními zvířaty v sousedících klecích.

Pro výzkumy ONPRC byli většinou používaní makaci rhesus. Tato zvířata jsou velmi inteligentní a společensky založená; jsou-li na svobodě, projevují lásku a soudržnost se svojí rodinou a emoce jako vztek, osamocení či depresi pociťují stejně jako lidé. Tyto skutečnosti ONPRC nikdy nic neříkaly.

Chovné opice byly dováženy, rozmnožovány a drženy v prázdných ohradách ze zvlněného plechu pro minimalizaci nákladů. Kvůli stresu a zimě se často rodila mrtvá mláďata; přeživší opičky byly navzdory špatnému zdravotnímu stavu předčasně odstaveny a zavřeny do malých klecí, ze kterých- ve stresu a zmatené- volaly své matky. (Samotní vědci přiznávají, že izolace během dětského věku způsobuje psychózy a sebepoškozování v pozdějším věku, přesto ale většině zvířat nikdy nebylo dovoleno zůstat s matkou.)

Zděšen těmito podmínkami jsem podal anonymní stížnost doktorce Isis Johnson- Brown, tehdejší oregonské inspektorce Ministerstva zemědělství Spojených států, úřadu zodpovědného za ochranu laboratorních zvířat a prosazování zákona na ochranu zvířat (Animal Welfare Act). Johnson- Brown jevila porozumění, přesto ale byla nucena v případu rezignovat kvůli důmyslným překážkám vivisekční lobby i zákona samotného. "Zjistila jsem, že současná situace není ustanovena ku prospěchu zvířat, nýbrž finančních zájmů výzkumných laboratoří," - což je skutečnost, kterou opakovaně zdůrazňují aktivisté po celém světě. (Doktorka Johnson- Brown po této události naprostého selhání ministerstva i Animal Welfare Act podala výpověď.)

Životní podmínky v laboratoři měly za následek klinické deprese, agresi a velmi abnormální chování- například sání a okusování vlastního penisu, pochodování na místě, běhání v kruzích, pití vlastní moče, požírání a kreslení s výkaly, agrese vůči mláďatům či ostatním opicím, dloubání se do očí nebo vytrhávání srsti. Snažil jsem se zlepšit životy těchto opic vypracováním programu pro jejich psychickou pohodu. Zkusil jsem aplikovat všechno co mi mé prostředky umožňovaly- hračky, přístroje na krmení a kousky dřeva- doufal jsem že se tím zmírní jejich sebedestruktivní chování. Jelikož ale na 1500 samostatně držených zvířat připadali jen dva zaměstnanci, bylo mi jasné, že můj program nemůže dosáhnout žádného zlepšení.

Poté, co jsem dal dohromady video a písemné důkazy, odešel jsem z laboratoře a vše jsem poskytl pro účely kampaní proti pokusům na zvířatech. Díky tomu jsme dosáhli několika úspěchů, tím nejkrásnějším bylo vysvobození 22 kapucínských opic. Poprvé se mohly nadechnout čerstvého vzduchu a hrát si spolu...bylo úžasné sledovat jak rychle se zotavily a nabyly síly.

Zdroj: http://www.sblog.cz/katina../

Neurologický výzkum: Univerzita Cambridge

Přestože zastánci pokusů na zvířatech používají vše možné argumenty, ve skutečnosti je na lékařský výzkum, a to zejména na výzkum psychologický, neurologický a výzkum reprodukce požíváno méně než 20% primátů. Mnohým je záměrně poškozován mozek tak, aby se dosáhlo stavu podobnému stavu Alzheimerově nebo Parkinsonově chorobě. Tyto pokusy však přinášejí mnohem větší utrpení, než-li skutečného vědeckého přínosu. Protože takto uměle vytvořené patologické stavy se značně liší od lidských onemocnění.

Výzkumná laboratoř Cambridge University

Tato evropská laboratoř je jedna z největších laboratoří zabývající se výzkumem mozku. Provádějí se zde pokusy na kosmanech, kterých je zde chováno přibližně 500. Primáti nejen, že jsou ve stísněných klecích, ale klece jsou ještě umístěny jedna na druhou, což životní podmínky výrazně zhoršuje.

Zákroky prováděné na kosmanech zahrnují anestézii, otevření lebky, odřezávání nebo odškrábávání svalů. Cílené poškození určité části mozku, a to buď odstraněním části tkáně, nebo mechanickým porušením, nebo injekčním podáváním chem. látky. Po takovýchto operacích jsou kosmani umísťováni do inkubátorů, nebo umělohmotných klecích, aby se zotavili. Některým kosmanům musejí po tak závažné operaci na zotavení stačit pouhé dvě hodiny, zatím co jiní bývají v inkubátoru nebo v kleci ponecháni až 16 hodin, bez jakékoliv péče. Někteří kosmani v důsledku těchto zákroků umírají, ale většina jich přežije, přičemž mají modřiny, krvácejí, třesou se nebo zvracejí.

Napodobení mrtvice člověka

Za účelem následků napodobení mrtvice člověka, bývá primátům poškozen mozek. Aby byli kosmanům pravidelně podávány testované látky, bývají jim do těla v operovány, někdy i opakovaně jisté dávkovací pumpy. Následně se jejich chování zkoumá řadou testů, včetně testu, kdy primáti musejí reagovat na různé podněty, aby nalezli potravu.

Takovéto zvířecí modely mrtvice jsou nejen kruté, ale i nepřesné. U lidí probíhá zužování arterií často po zvolna po mnoho let. Zatímco u kosmanů je podobný stav vyvoláván okamžitě a nelze opomenout ani to, že uměle. Ne vždy je také potvrzena souvislost mezi rozsahem poškození mozku a mírou narušení chování. Z těchto důvodů jsou tyto pokusy na primátech značně nespolehlivé a jejich výsledky nejsou přenositelné na člověka.

Vyvolávání depresivních stavů

Kosmani bývají drženi bez vody 22 hodin denně, 5 dní v týdnu proto, aby se při testech co nejvíce snažili. Mají opakovaně provádět různé úkony a odměnou jsou jim malé dávky vody. Následně primáti podstupují dva typy zákroků. Nejprve vědci každému kosmanovi dvacetkrát za sebou vstřikují do mozku určitou chemickou látku, aby vznikly mozkové léze a byly tak zničeny ty části mozku, které produkují hormon serotonin. Účelem celého procesu je vytvořit hrubý model pro depresivní stavy u lidí, při kterých je hladina serotoninu nízká a zjistit, do jaké míry je narušena výkonnost těchto jedinců.

Vyvolávání stavu podobnému Parkinsonově chorobě

Při vyvolávání stavu podobnému Parkinsonově chorobě se kosmanům podávají toxické látky (amfetamin a apomorfin). Kosmani vlivem těchto toxických látek provádějí rychlé, neustále se opakující otáčivé pohyby. Počet otoček je poté zaznamenáván. Stavy jež se projevují během vyvolávání stavu Parkinsonově chorobě u primátů, však s projevy Parkinsonovi choroby u člověka, vůbec srovnávat nelze. U člověka se nemoc vyvíjí postupně a bez možnosti spontánního uzdravení. U kosmanů je takovýto stav vyvoláván okamžitě a s možností častečného uzdravení.

Stejně jako u mnoho dalších lidských onemocněních, ani u Parkinsonovy choroby není navzdory několik desetiletí trvajícímu výzkumu známa její příčina a průběh a stávající léčebné prostředky jsou jen omezené.

Nedostatky animálního modelu zahrnují:

· U primátů je podobný stav vyvoláván jiným způsobem než u lidí.

· U primátů se vyvolaný stav projevuje vždy stejně, zatímco klinický obraz lidí se liší od pacienta k pacientovi.

· Na primátech nemohou být studovány genetické faktory ani faktory spojené s životním prostředím a věkem.

Vyšetřování o držení toulavých psů a koček v laboratořích

V minulosti vyšetřovatelé z BUAV (Britské unie za zrušení pokusů na zvířatech) cestovali v řadě evropských zemí, aby prošetřili podmínky ve kterých jsou laboratorní zvířata chována. Vyšetřováním bylo zjištěno, jak jsou neefektivně dodržovány evropské právní předpisy.

V Portugalsku roku 1994 se BUAV podařilo proniknout do několika laboratoří a odhalit dodávání psů do pokusných laboratoří místními útulky. BUAV se podařilo zachránit jednoho ze psů, jež byl určen pro výzkum. Pes byl pojmenován Molly a byl převezen do Velké Británie, aby zde prožil osm let života na svobodě.

Jako výsledek tohoto šetření a následné stížnosti k Evropské komisi, bylo zahájeno formální soudní řízení proti Portugalsku za nedodržování směrnice 86/609 ECC, která zakazuje používání toulavých psů pro experimenty.

V Polsku BUAV vyšetřovatelé odhalili otřesné důkazy o utrpení laboratorních zvířat. BUAV vyšetřovatelé cestovali do Polska v roce 1995, krátce poté požádalo Polsko o členství v Evropské Unii. Objevené podmínky laboratorních zvířat byly jedny z nejhorších, jaké doposud BUAV zaznamenala. Podle vyšetřování kočky a psi používaní pro pokusy, byli shromáždění z ulic a poskytovaní obchodníkům se zvířaty určenými pro pokusy. Používání toulavých psů a koček pro experimenty, byla zřejmě běžná praktika v polských laboratořích.

Nedávno také BUAV získala důkazy, že Belgie porušuje evropské legislativy tím, že umožňuje široké využití toulavých psů a koček pro výzkum. Držení psů a koček bylo zaznamenáno v mnoha belgických laboratoří, z nichž někteří byli drženi v nelidských podmínkách. Právní stížností podanou BUAV k Evropské komisi, vedlo k zahájení formálního soudního řízení proti Belgii za nedodržení směrnice 86/609 ECC.