Jaký význam má myslivost

Myslivost se v nedávné době stala kulturním dědictvím České republiky, představme si co znamená.

Samotní myslivci jsou širokou veřejností chápáni, jako strýčkové v zeleném oděvu s puškou, kteří chrání lesy, pečují o lesní zvířata a zbavují lesy nemocných a zesláblých zvířat. Myslivci se zřejmě snaží o zachování druhově členitého a zdravého stavu zvířat odpovídajícího krajinným a kulturním poměrům země a o ochranu a zajištění životní základny, přičemž velmi rádi předstírají, že tato "péče" je totožná s ochranou přírody nebo péčí o zvířata.

Lov zvířat myslivci nejčastěji odůvodňují škodným okusováním lesního porostu některými druhy zvířat, škodným okusováním zemědělských plodin, neexistencí přirozených nepřátel některých zvířat, v případě predátorů jejich škodností a samozřejmě je lov obhajován regulací početních stavů zvířat. Nicméně za to, že je některých druhů mnoho a některých není a dochází k jakýmsi škodám nemohou volně žijící zvířata, ale především samotní myslivci.


Okusovat lesní porost je pro některá zvířata, jako jsou srnky či jeleni naprosto přirozenou potravou. Problém ovšem je, že v některých oblastech je zvířat, která okusují lesní porost i zemědělské plodiny mnoho, což se nestalo samo o sobě. Stejně tak sami o sobě nepřestali existovat někteří predátoři nebo se sami o sobě někde nepřomnožila divoká prasata aj.

Myslivci dělí zvířecí říši na "zvěř" a "škodnou". Zvěří nazývají tzv. "lovné" a "poživatelné" druhy zvířat, jako je zajíc, srnka, bažant, kachna či divoké prase aj. Ke "škodné" myslivci řadí predátory, jako je liška, kuna, jezevec, vydra, rys, vlk, medvěd či draví ptáci. Také další zvířata, jako je zaběhlý pes nebo kočka (již cca 200m od zástavby) jsou v myslivecké komunitě označována za škodnou.

Predátoři se pro myslivce stali škodnými, poněvadž jsou jejich "potravními" konkurenty. Každý volně žijící predátor přirozeně loví pro svou potravu zvěř. Tím, že predátoři lovili a loví zvěř, na kterou měli a mají spadeno myslivci, myslivci začali přicházet a přicházejí o své úlovky, což myslivce dovedlo k tomu, že jejich "potravní" konkurenty začali hromadně vybíjet a dodnes vybíjí. Není proto divu, že v drtivé většině zcela přestala existovat zvířata jako je rys, medvěd či vlk, která byla přirozenými nepřáteli zvěře. Přesto, že již rysi, medvědi či vlci nemohou být vybíjeni na základě mezinárodních úmluv nebo proto, že jsou u nás zvláště chráněni, myslivci rádi brojí za jejich odstranění s častým odůvodněním, že páchají škody na zvěři. A to i navzdory tomu, že tato zvířata loví zvěř pro obživu, nikoliv pro požitek. Vyžádá-li si myslivec vyjímku, což vzhledem k silné myslivecké lobby u kompetentních a zastoupení myslivců u zákonodárců nemají myslivci složité, pak mu nikdo nebrání v odstřelu zákonem chráněných zvířat. Samozřejmě tím, že myslivci vybyli a vybíjejí přirozené nepřátelé zvěře, dochází a došlo k nárustu početních stavů zvěře, než by bylo a je přirozené.

Obzvlášť zřejmá snaha myslivců rozšířit jejich lovecké zájmy je evidentní z introdukce některých živočišných druhů do svého revíru (svého teritoria). Tisíce uměle odchovaných bažantů, kteří jsou původem z Asie a nepatří do ekosystému střední Evropy, stejně jako kachny a další jsou myslivci každý rok introdukovány do volné přírody. Myslivci pak jejich introdukci obhajují "obnovou" stavů zvířat, ačkoliv odstřel bažantů a kachen je čistě zabíjením pro zábavu. Posléze dochází k opětovnému vybíjení predátorů, jako jsou lišky - pro které jsou bažanti či kachny potravou - s odůvodněním, že lišky páchají na těchto zvířatech škody nebo jsou lišky přemnožené - přemnožení lišek může být příčinou právě introdukce bažantů a kachen, jelikož se jejich introdukcí vyskytuje více snadno dostupné potravy pro lišky než je přirozené.

Napříč tomu, že myslivci často obhajují lov zvířat jejich velkými početními stavy, v oblastech, kde se velké početní stavy zvířat vyskytují, se tato zvířata nejen v zimě krmí, včetně divokých prasat. Přitom právě krmení vede k narůstu početních stavů zvířat, stejně tak jako neexistence přirozených nepřátel. Je logické, že toto krmnení a tím zapříčeněný nepřirozený narůst početních stavů některých druhů zvířat, stejně tak jako vybití a vybíjení přirozených nepřátel směřuje i k tomu, že tyto druhy zvířat mohou v některých oblastech okusovat lesní porost více než je přirozené. Pokud těmto v zimě krmeným zvířatům myslivci přestanou podávat nepřirozeně potravu, les nebude schopen přirozeně uživit tolik zvířat, kolik se jich v určitých oblastí nachází příčinou nepřirozeného krmení z předchozích let nebo desetiletí.

Pochybnosti vyvolává to, zda by myslivci dokrmovali zvířata, pokud by je neměli v úmyslu zabíjet - dokrmování kvůli blahu samotných zvířat, obdobně jako se dává v zimě ptákům zrno, nikoliv dokrmování ze zájmů loveckých. Jak sami mylisvci často argumentují - odstřel zvířat je odměnou za "péči" o zvířata.

Myslivost nemá nic společného s ochranou přírody. Ochrana přírody znamená chránit přirozené životní společenství v celé své rozmanitosti. Myslivci se ovšem starají pouze o to, aby zachovali velké početní stavy zvěře. Zvěř "chrání" před přirozenými nepřáteli, přes zimu vykrmují a v sezóně zabíjí. Jistým způsobem si myslivci z volné přírody dělají "biochovy".

Pravděpodobně faktem je, že je občas nutné zredukovat vysoké stavy zvířat myslivci v minulých letech uměle udržované, aby se zvířatům dala možnost přízpůsobit se životnímu prostředí. Je ovšem otázkou, zda opatření k tomu nutná se mají přenechávat těm, kdo mají eminentní zájem na odstřelu zvířat. Myslivci se jistě nechtějí vzdát svých privilegií.

Ačkoliv myslivci kritizují lidi za to, že ve volné přírodě, na poli či v remízkách nechavájí běhat psy bez vodítka, čímž může být vyplašena zvěř, která se zde schovává a posléze může stresem zemřít, myslivci pořádají zběsilé hony, při nichž vyplaší zvířata i z celého revíru, která poté mohou stresovaná zemřít. Při honu na "drobnou zvěř", především na zajíce či bažanty, myslivci se psy nebo bez psa, za křiku a vytí psů (myslivci nutí psy k vytí či štěkání záměrně (někdy i za doprovodu řevu dětí)) tato zvířata plaší. Hlukem myslivci nutí zvířata opustit své ukryty, aby mohlo dojít k jejich odstřelu. Hluk při honu nepostihuje pouze lovená zvířata, nýbrž veškerá zvířata v revíru, a způsobuje u nich neklid a strach, což může být příčinou umrtí těchto vyplašených a stresovaných zvířat. Značné procento vyrušených a v panice utíkajících lovených zvířat není zabito, jak by mělo být, ale je pouze postřeleno. Pro oběť to znamená dlouhé utrpení a žalostný konec.

Naštěstí se již u nás nesmí používat určité druhy pastí, včetně čelisťových pastí, jedovatých návnad, ok atd. (více na www.mspatek.cz/pasti.pdf), avšak sklopné pasti apod. pro likvidaci zvířat mohou být používány. Těchto pastí využívají myslivci pro lov některých zvířat, především je líčí na lišky, jezevce, psíky mývalovitý či kuny. Pokud se zvíře do pasti chytí, může v ní být hodiny uvězněné nebo i dny, než bude myslivcem dobité. Tohle sebou přináší mnoho hodin trýznění a stresu nebo i trýznivou smrt, pokud zvíře ze šoku či stresu zemře.

Jedno z dalších stresování zvířat myslivci je při zkouškách tzv. norování, což je výcvik psů pro vyhánění lišek škodícím myslivosti z nor ve volné přírodě. Při zkouškách norování se živé lišky ulovené v přírodě či lišky z kožešinových farem používají pro výcvik psů tzv. norníků (jezevčík, nízkonohý teriér). Liška se pouští do umělé nory, jakéhosi uzavřeného labyrintu, jehož boční stěny nory mohou být z cihel, kamenného zdiva, betonu nebo z prken a za liškou se pouští pes, který lišku pronásleduje. Jak liška před psem uniká, uzavírají za ni jednotlivé prostory tzv. kotle, aby pes nepřišel do přímého kontaktu s liškou. Když liška proběhne všemi kotli je odchycena.Tato procedura je tzv. bezkontaktním norováním, kdy pes nesmí přijít do přímého kontaktu s liškou. Pro lišku je norování stresovou a trýznivou událostí, poněvadž při norování se liška dostává do situace, kdy ji jakoby jde o život.

Ještě horší variantou výcviku norování je tzv. kontaktní norování, kdy psovi není zabráněno, aby lišku dohnal a lišce jde skutečně o život. Naštěstí však u nás kontaktnímu norování zabraňuje legislativa. I když najdou se takoví, kteří říkají, že „Odpůrci kontaktního norování při zkoušce z výkonu norování neustále poukazují na legislativní překážky této činnosti. Proto je třeba jasně deklarovat, že neexistuje žádný zákonný důvod proč by nemohlo být realizováno kontaktní norování na umělé noře, tzn. proč by nemohlo dojít ke změně zkoušek z výkonu norování tak jak jsou v tomto zkušebním řádu navrženy. Žádný dnes platný zákon v ČR nezakazuje kontaktní norování při zkoušce z výkonu norování!„...pokračování...„Bezkontaktní zkouška loveckého psa z výkonu norování má stejnou účinnost a vypovídací schopnost a objektivitu jako „suchá“(bez kontaktu s vodou) kvalifikace „plavců“ (kteří nikdy neplavali ve vodě) na závody na překonání kanálu Lamanche. To není žádná nadsázka a v kynologické praxi to znamená, že se na „zkoušce“ prověřuje schopnost psa bojovat doslova „na život a na smrt“ v labyrintech podzemních nor tak, že pes v umělé noře štěká za zástrčkou na lišku.“.

Ve volné přírodě při norování lišek, jezevců či psů mývalovitých myslivci riskují život i psů, poněvadž nepřipravený pes může být těmito vystresovanými zvířaty těžce poraněn nebo i zabit.

Počet osob (držitelů platných loveckých lístků) trvale vykonávajících v honitbě právo myslivosti je v současné době okolo 94 713 viz. http://www.apic-ak.cz/data_ak/11/k/Stat/LesnictviMyslivost2010.pdf str. 58.

Počet zabitých zvířat rukou myslivce v roce 2009 viz. tabulka http://2.bp.blogspot.com/-OlNmA_A4Yqk/T0J8dtci-6I/AAAAAAAAD1Q/Bx8GVNKB168/s1600/odstrel+zvirat.png.

Lišek bylo v roce 2009 rukou myslivce zabito 67 706 viz.  http://myslivost.cz/getattachment/a213bc04-76d4-4e92-8226-422d86d4a94e/foto.aspx?maxSideSize=600&width=600&height=600&clientcache=0.

Pro zvětšení kliknout na ikonu.

Zdroj:  vlastní poznatky + kniha Ochrana zvířat od Heinze Kourima